Na hranici světů (2. část)

Z nasyslených materiálů vydedukuju všehovšudy jen to, že Ester potřebuje další vyšetření. Zaměřím tedy své uvažování na to, jak kolejní lékařku přimět k vypsání žádanky. Někde v těch papírech stojí, že borelióza se po zahájení léčby přechodně zhorší, takže na tohle to asi neuhraju, když je to normální. Možná přes nějaký vážný subjektivní příznak? Znovu prohrabávám hromadu lejster, když se na schodech ozvou kroky. Neminou mě, naopak, příchozí se zastaví přímo nade mnou a hlavu strčí až k papírům.

Continue reading

Posted in Povídky | Leave a comment

Na hranici světů (1. část)

Řeka přede mnou se slévá ze stínů. Stínů stromů, stínů hor a údolí, stínů země…
Stínů lidí.

Stojím na samém břehu řeky Styx a špičky bot mi omývají stříbřité vlny něčeho, co bývalo lidmi. Lidské duše se přede mnou spojují v proud, který padá do nekonečného vodopádu.

Jistá část mě by si docela ráda vyzkoušela házet na téhle hladině žabky.

Continue reading

Posted in Povídky | Leave a comment

Čas na oslavu (1. část)

Kolejní kuchyňka je vždycky plná. Vždycky.

Čtyři plotýnky pro čtyřicet lidí, není se čemu divit.

Odevzdaně vybalancuju svůj hrnec, misku, krabici mléka, pytlík krupice, vařečku a nůž do vratké pyramidy na jediném volném místečku pracovní desky a závistivě nakukuju šťastnějším spolubydlícím pod ruce.

Continue reading

Posted in Povídky | Leave a comment

Čas na oslavu (2. část)

Stejný koktejl myšlenek se mi v hlavě mele i ve chvíli, kdy procházím chodbou na našem patře. Pokoj označený číslem dva nemá dovřené dveře a škvírou ke mně jasně doléhá barvité klení. Kolegovi se zřejmě něco nedaří. Pak, po obzvlášť chutné nadávce vyjadřující, jakým způsobem by její autor se svým úkolem rád naložil a kterých tělesných funkcí by k tomu použil, se dveře rozletí a farmák s filtrovací konvicí v ruce vyrazí ke kuchyňce.

Continue reading

Posted in Povídky | Leave a comment

Nedýchej na vločky

„Krásně sněží,“ pravil něžně a zadíval se na sněhové vločky, zachycené v tmavorudých vlasech.

Pokud měl na mysli to, že výjimečně padaly z oblohy vločky a ne zmrzlej déšť, a že padaly po jedné a ne v chumáčích, a tím pádem byly fakt šesticípý a jako z krajky, měl pravdu. Nenápadně jsem zašilhala na rukáv svojí zimní bundy, příhodně černý, na kterém byly vločky vidět taky pěkně.

Continue reading

Posted in Uncategorized | Leave a comment

Hra na bohy (2. část)

A bylo to tu zas. Znovu jsem se schovávala za těma vínovejma muškátama. Tentokrát jsem ani nemusela dlouze vyhlížet a modlit se, aby šel Jakub náhodou kolem. Stačilo ho prostě pozvat. A zamknout branku.

Continue reading

Posted in Povídky | Leave a comment

Hra na bohy (1. část)

Sevřela jsem prsty na okraji parapetu a pomaličku se vytahovala nad jeho úroveň. Skrz husté listí a trsy temně vínových květů – aneb babiččiny opečovávané muškáty – jsem viděla na cestu pod oknem.

Nebo tedy na kousky cesty, ale to je fuk. Stačí to.

Continue reading

Posted in Povídky | Leave a comment