(V červnu, jasně že jo!)
Když Dragilia Snílky upozornila na to, že mám i tenhle blog, usoudila jsem, že je potřeba s ním zase něco udělat. Takže jsem popadla foťák a flétnu, nehledě na to, že je na focení naprosto mizerné světlo a všechno, a vyrobila konečně to záhlaví, které jsem si představovala.
(Když už jsem tedy nedávno objevila Školu hry na sopránovou zobcovou flétnu Ladislava Daniela, zastrčenou mezi skripty ze třeťáku na dně šatní skříně…)
A druhou věcí je čtyřstránková povídka, o které jsem se na zeleném blogu zmínila, ale pořád si nebyla jistá, jestli ji zveřejnit nebo ne. Ale nepsala jsem ji proto, aby mi ležela ve virtuálním šuplíku, takže… což takhle trochu předvánočního stresu do těch veder?